Bělěhrad - 1976
Ostatní
Napsal uživatel Administrator   
Úterý, 10 Srpen 2010 08:41

V roce 1976 dosáhl Československý fotbal největšího úspěchu. JSME MISTŘI EVROPY !!!!!!!

Třicetdva let od Bělehradu

Podařilo se mi, jako jednomu z mála šťastných Čechů, být přímým účastníkem dosud největšího historického úspěchu našeho fotbalu, závěrečných bojů o mistrovství EVROPY v Jugoslávii v roce 1976. V témže roce jsem se o své dojmy z cesty do Jugoslávie podělil se čtenáři Černobílých Ozvěn : ČTYŘI CHLAPI NA CESTÁCH a neb Semiláci na ME ve FOTBALE.!!! V r. 1976 v roce tvrdé normalizace, jsem si nedovolil napsat,co tomu všemu předcházelo: Po vítězství našich fotbalistů v osmifinále nad tehdejším Sovětským Svazem a senzační výhře našich nad Anglií,postoupili fotbalisté Československa na závěrečné boje do Jugoslávie.Semifinále se hrálo v Záhřebu a los našim nepřál,soupeřem byli Holanďané,v té době nejlepší mužstvo Evropy. Druhé semifinále se hrálo v Bělehradě a soupeřem Jugoslávie byl poslední mistr světa, NĚMECKO. V době tuhé normalizace nebylo jednoduché vycestovat Mě osobně se podařilo vycestovat po invazi vojsk Varšavské smlouvy koncem srpna 1968 do Rakouska,Jugoslávie a Itálie. Přestože jsem se včas vrátil ke své rodině,měl jsem t.zv.“ZARACHA“,t.j.zákaz výjezdu do kapitalistické ciziny mezi níž se řadila i TITOVA Jugoslávie.Ředitelem tehdejší Státní Banky v Semilech byl pan Matura, který byl zároveň předsedou OV ČSTV v Semilech.Jako ředitel banky měl možnost dát mimořádný devizový příslib k účasti na pohřbu v cizině a podobným mimořádným událostem. Nevím ,jak se to podařilo, ale dostali jsme devizák na dva dny,když den vjezdu a den výjezdu z Jugoslávie se nepočítal.Kdo tehdy šel s tímto příslibem na okresní oddělení Pasů a Víz v Semilech pro výjezdní doložku už se nepamatuji,ale přinesl čtyři doložky a mezi nimi i moji. Na základě devizového příslibu jsme dostali přiděleno asi 300.-Dinárů, což bylo tak na dvě večeře v restauraci III.cenové skupiny.Podařilo se mi tehdy na černém trhu sehnat 50,- západoněmeckých marek po osmi korunách a tak jsem byl jak se říká za vodou.Díky těmto skutečnostem a díky pochopení našich manželek, jsme mohli 15.června svůj sen uskutečnit. František Mejsnar, Zdeněk Strnad, Standa Macák a Vladimír Křapka-čtyři fotbaloví nadšenci (nebo také blázni-jak nás někteří závistivci nazývali) se vydávají na cestu. Jeli jsme do Chorvatského Záhřebu, na utkání Československo-Holandsko, potom bylo v plánu dvoudenní koupání na Jadranu a v sobotu v Záhřebu pak zápas o III.místo.Na to, že bychom hráli nedělní finále v Bělehradě, jsme nedokázali ani pomyslet.V dopoledních hodinách nás přivítal Záhřeb , metropole Chorvatska.

Po příjezdu jsme si ihned prohlédli krásný stadion MAXIMIR, který pojme 65 tis.diváků.Poté jsme zajeli do hoteu EXCELSIOR, kde byli ubytováni naši fotbalisté.Jeden z nás František, chtěl pozdravit svého bývalého trenéra Václava Ježka, který v začátcích trénoval Českou Lípu jejíž dres Franta Mejsnar na konci padesátých let oblékal. Ale hlavně chtěl pozdravit Jožku Vengloše svého spolužáka ze studijí v Ružomberoku, který byl asistentem Václava Ježka na ME. Naši reprezentanti právě odjížděli na lehký předzápasový trening. Usadili jsme se na

překrásné terase hotelu a za okamžik za námi přišel kapitán mužstva Anton Ondruš, který se ochotně s námi vyfotografoval a vedly se řeči.O čem asi? No přece o fotbale !! S kapitánem Ondrušem jsme mluvili především o nastávajícím utkání s Holanďany. Na dotaz proč nejel s ostatními hráči na trening odpověděl: “Dnes trénují jen ti, co to potřebují“. Svým skromným vystupováním na nás udělal velký dojem a to jsme ještě nevěděli, že se stane hrdinou semifinále ME. Asi za hodinu se vrárili ostatní hráči z treningu a František si mohl konečně pohovořit s Jozefem Venglošem.Vstupenky na utkání jsme pochopitelně žádné neměli. Poslední Venglošova slova zněla: “Chlapci nebojte sa, budeme BOJOVAŤ“!!!

Odpoledne jsme věnovali prohlídce města a když začalo pršet,zašli jsme do jedné z proslulých vinárniček Záhřebu. Zde jsme se seznámili s jedním místním fandou, který když zjistil, že jsme Češi, koupil ihned láhev vína a začala družba.Také ostatní záhřebané nás ujišťovali, že Jugoslávci budou fandit Čechům a že finále bude Jugoslávie - Československo , čemuž jsme vůbec nevěřili. Z oblohy padaly proudy vody a tak jsme byli takřka přesvědčeni, že se hrát nebude.Vzpomínali jsme na MS v Mnichově v r.1974, kdy museli pořadatelé vodu odstraňovat pomocí odsavačů a další nejmodernější techniky.Trávník v Záhřebu se jen krásně leskl, nikde ani kalužinka. Kam se ty spousty vody poděly, to by nám mohli prozradit jenom stavbaři, kteří tento krásný stadion postavili.Trávník stejné kvality, včetně prvotřídního odvodnění, mají k dispozici od roku 2000 i semilští fotbalisté.

Po slavnostním úvodu a hymnách se konečně začalo.Holandští diváci,kteří měli v hledišti obrovskou převahu,dali o sobě patřičně slyšet už při nástupu mužstev na plochu. Mužstvo vedené legendárním Johannem Cruyfem,nastoupilo na plochu první a sebevědomí z nich přímo srše!o. Oranžoví reprezentanti ze země tulipánů, byli vysokými favority a dávali to jaksepatří najevo. Naši nastoupili celí v bílem se také „ „jaksi usmívali“, ale připadalo mi to všechno nějak nafilmované.Starší pamětníci si jistě pamatují průběh utkání z tisku nebo z televizního vysílání a tak bych chtěl vylíčit jenom několik svých postřehů.Přes Holandskou převahu v hledišti, „fandili“ Jugoslávci nám, protože v případě jejich výhry nad Německem by byli pro domácí celek Češi přijatelnějším soupeřem. Naši začali utkání s nevídaným elánem a bojovností. Překvapil mě na př. výkon Masného, který v lize zrovna nepodával bojovné výkony a také Móder hrál svůj životní zápas, byl prostě u všeho a zbavoval Holanďany míčů všemi způsoby (i nedovolenými)!!! Pollák byl fantastický, (až na to zbytečné vyloučení ),stejně tak Viktor a Dobiaš. Anton ONDRUŠ, to byl ten pravý pilíř obrany, od kterého se obdrážely všechny míče, včetně sanotných

Holanďanů.Jeho branka, kterou se naši ujali vedení, byla překrásná. A jeho druhý

gól. kterým nešťastně překonal vlastního brankáře Viktora (autogól, jak říkají Jugoslávci), šokovala celé hlediště. Ondruš odcházel od Viktorovy branky jako náměsíčný a já měl v té chvíli dojem, že uteče z placu a zastaví se až v Bratislavě, kde hrál za Slovan. Co však vyváděli po této brance holandští hráči, to nemá obdoby.Objímali se a vzájemně si blahopřáli a přitom na brance neměl nikdo z nich ani ten nejmenší podíl. Tehdy jsem si poprvé uvědomil, že se nás bojí a že toto utkání nemůžeme prohrát i když jsme oslabeni o vyloučeného Polláka. A závěr,to už byl triumf našich hráčů.“MALUČKI VESELI „ (tak říkali Františku Veselému jugoslávští diváci i novináři), nejprve ideálně nahrál na vedoucí gól NEHODOVI a v samém závěru zápasu potvrdil naši zaslouženou výhru nádherným gólem, když obešel parádní kličkou i holandského brankáře.Velká výhra,3:1- po 120ti minutovém boji,když v normální hrací době skončilo utkání nerozhodně 1:1 !! ORANJES padali na promočený trávník a někteří nejsou schopni ani vstát. Byl to prostě ohromující zážitek.Vidět Holanďany na kolenou, to bylo něco!!! Byli jsme tak ochraptělí a promočení vytrvalým lijákem, že jsme svoje svršky sušili dva dny a stejně dlouho jsme léčili své hlasivky. Jugoslávští diváci uspořádali našim hráčům i nám obrovské ovace. Museli jsme pújčovat našim přátelům Československou vlajku, což oni považovali za velkou poctu.

Ihned po utkání jsme nastartovali Škodovku a jeli k Jadranu, trochu se zrekreovat po náročném zápase. Příjemná byla noční zastávka na občerstvení v Motorestu ,jakých bylo podél silnice k moři nepočítaně.Všechny měly otevřeno přes půlnoc, což bylo pro našince nepochopitelné.V Čechách,za působení RáJE, (pro mladší čtenáře vyvětlujeme : Restaurace a jídleny národní podnik, kam nastoupil do funkce ekonom.náměstka právě v r.1976 pan Jiří Paroubek, který byl o několik let později jejím ředitelem a ve funkci byl až do revoluce v r.1989 ) bylo toto nemožné,protože se muselo zavírat ve 22 hodin,aby pracující mohli budovat socializmus. Dali jsme si svařit víno a k večeři (nebo už k snídani) byl PRŠUT s papričkami. Při placení jsme se se moc neusmívali,vydali jsme skoro všechny dináry, ale stálo to za to !!! A Standa Macák trefně poznamenal, že si vrchní připsal k účtu i datum :Bylo to v časných ranních hodinách dne 16.6.1976 !!! Potvrdilo se staré České přísloví že : Každá legrace něco stojí !!! Ráno jsme si prohlédli Rjeku i Opatii. Utábořili jsme se v malém ale překrásném kempu poblíž SENJE.Byla zde malá zátoka s klidnou, ale studenou vodou. U malé pláže byla překrásná travička. Tady jsme, ve stínu datlovníku postavili stan. Slunce pálilo a po včerejším dešti nebylo ani památky. Večer jsme sledovali v televizi utkání Jugoslávie -Německo. Německá rutina zde slavila úspěch a tak našim příštím soupeřem bude NSR .Počasí nám přálo a tak jsme se za 3 dny báječně zrekreovali a opálili, František se ze strachu před spálením projížděl, k radosti místní omladiny na lehátku zabalený do deky, takže vypadal jako FAKÍR. Majitelkou kempu byla Vídeňská Češka se kterou jsme si velmi rozuměli. Nadávala na komunistické Československo kudy chodila. Stěžovala si na Českou banku, ktará jí nařizovala povinnou výměnu rakouských Šilinků na pro ní nepotřebné koruny. Protože měla v Brně bratra musela tyto peníze obětovat. Lamentovala na celý kemp a nadávala na komunisty, až se Němci a Holanďané otáčeli. Večer jsme udělali poradu co budeme podnikat dále. František měl od spolupracovníka z přádelny semilské Kolory pytel korálí. Bylo rozhodnuto, že se pokusíme tyto výhodně zpeněžit. Korále byly sice krásné a bylo jich více jak 5 kilo, ale byly od války uskladněny na půdě. Přezky byly rezavé a nitě zpuchřelé.Vždyť to bylo navlečené na bavlněné niti. Silon koncem války ještě nebyl vynale-zen.Příležitost k prodeji nastala v pátek ráno,kdy procházel kempem “Bosňák“ s krosnou a nabízel tkaničky do bot, krémy na boty i na opalování a podobné užitečnosti. Rozhodl se, že nám musí něco prodat, ale narazil na velké kšeftmany ze Semil. Místo tržby si odnesl pytel korálí a vyplatil za ně několik stovek Dinárů k naší velké spokojenosti. V noci pak někdo chodil okolo našeho stanu a hlavní obchodník F.M. se budil a myslel si, že ho přišel Bosňák probodnout nožem. On však asi zatím doma spolu s manželkou a dětmi navlékal korále a čistil sponky od rezu. Bylo rozhodnuto,že si nezákonně prodloužíme pobyt o dva dny a budeme v Bělehradě vidět finále.Rozloučilijsme se se sympatickou majitelkou kempu a jeli přes Plitvická jezera. Po prohlídce Národního parku jsme pak přenocovali asi 300 km.od Bělehradu.Stan jsme stavěli za tmy. Ráno nás čekalo překvapení. Stanovali jsme totiž na nádvoří prodejny stavebnin a noční hlídač nás pohlídal, aby se nám náhodou něco neztratilo, za což se mu dostalo zdvořilého poděkování a pozornosti v podobě cigarety zn. SPARTA. Ráno jsme pokračovali „na Bělehrad jako ŠVEJCI !!!

Zaparkovali jsme poblíž stadionu CRVENÉ ZVEZDY.Všude už stály stánky se suvenýry a malý prodavač, když zjistil podle SPZ na autě,že jsme Češi, nás začal lákat těmito slovy: „ČEŠI- ČEŠI poďte sem. STO NAHATÝ ŽENSKÁ jenom za 20.- česká koruna“ !!!! Ne že bychom nebyli zvědaví,ale omakaný časopis PLAYBOY nestál ani za tu českou dvacku.Jsme středem pozornosti zejména mladých obyvatel Bělehradu.Ti nás upozorňují,abychon kupovali vstupenky až těsně před výkopem.

Bělehraďané je skoupili, myslíce, že finále bude hrát domácí Jugoslávie.Budou levnější a měli pravdu. Vstupenky v ceně 60,- Dinárů se prodávaly i za 10,- Dinárů.

Zase jsme ušetřili !!!Stadion je překrásný,celý z růžového mramoru.Kapacita je prý 100.000 diváků. Jugoslávci, zklamaní z večerní porážky od Holandska, dali přednost výletům do okolí. A tak na finále přišlo jenom 35.000 diváků.Při vstupu na stadion je každý divák prosvícen a nežádoucí předměty putují do připravených košů. Většinou se pašují láhve s něčím ostřejším a tak se „provinilci “ snaží ještě před vstupem, vyprázdnit obsah lahví do sebe. Samo utkání bylo pěkné a dramatické.Československo se poprvé stalo mistrem Evropy, což byl po stříbrné medaili z MS v CHILE z r.1962 největší úspěch. Podle nás se finále nevyrovnalo předchozímu utkání s Holandskem. Naši vedli brankou Dobiáše.Náš druhý gól střílel náhradník Švehlík. Němci vyrovnali v poslední minutě normální hrací doby Hoelzenbeinem, který přehlavičkoval lelkujícího Viktora po vymyšleném rohovém ko-pu. Drama vyvrcholilo střelbou pokutových kopů.Naši hráči Ondruš,Nehoda,Masný a Jurkemik je nasázeli do sítě Meyera s přehledem. Uli HOENES čtvrtou penaltu neproměnil a Tonda PANENKA legendárním dloubákem vyškolil MEYERA a udělal za celým dramatem parádní tečku. Měli jsme štěstí,že jsme byli za bránou,na kterou se pokutové kopy kopaly.Panenkova střela letěla do sítě neskutečně dlouho, až se o nás pokoušel infarkt. Ovace pro vítěze nebraly konce.Jugoslávští diváci nás objímali tak,že jsem si připadal, jako střelec vítězného gólu. Všichni nás zdraví i před stadionem. Auta houkají a nikomu nevadí, že je půlnoc.LIdé nás zvou na skleničku,chtěli by s námi oslavit titul nového mistra Evropy. Bohužel, odmítáme i ta nejlákavější pozvání a míříme přes Osijek a Mohácz nejkratší cestou přes Bratislavu a Brno do Semil.Šťastni a plni nezapomenutelných dojmů. To co jsme viděli a zažili, to nebyl obyčejný fotbal .Připadalo mi to spíše parádně zrežírovanou SHOW té nejvyšší úrovně. Viděli jsme na vlastní oči největší triumf československého fotbalu, triumf našeho největšího a nejpopulárnějšího sportu.Naše mládež měla celou řadu vzorů. Kluci si hráli na Viktora, Panenku, Nehodu a Ondruše ! Vždyť to byli nejlepší sportovci, bojovníci..Byli přece MISTRY EVROPY !! Za několik dní se bude v Rakousku a ve Švýcarsku hrát další evropský šampionát, Už by bylo na čase, zopakovat obrovský úspěch z Bělehradu. Budou si kluci opět hrát na pláccích i stadionech tentokrát na Rosického, brankáře Čecha a kanonýra Kollera ? Český fotbal úspěch potřebuje jako sůl !!!!!

Semifinále i finále hráli naši v této sestavě: Viktor-Pivarník, Ondruš, Čapkovič, G“ogh-Dobiáš, Panenka, Pollák (Jurkemik)- Masný (F.Veselý), Nehoda, Moder (Švehlík).Na lavičce byli : Wencel , Štambacher, Vízek, Gallis a další.

Vladimír Křapka

Aktualizováno Úterý, 10 Srpen 2010 08:46
 

©2017 www.sksemily.cz
created by | www.sindyk.net